O Jindřichově Hradci

JIndřichův Hradec je jedním z našich historických měst, nachází se v jihovýchodní části Jihočeského kraje a má něco přes 20 tisíc obyvatel. Počtem obyvatel byl při posledním sčítání lidu na 58. místě v Česku, ale možná, že v této tabulce o něco klesl, protože počet obyvatel spíše klesá, počet obyvatel při sčítání byl o 2000 větší. A to v časech velkého císaře Karla byl Hradec třetím největším městem v Čechách. 

Město má pět městských částí:

I. Staré Město 

II. Pražské předměstí, sídliště u nádraží, sídliště pod kasárny

III. Rybniční předměstí, Václavské předměstí, sídliště Vajgar 

IV. Nežárecké předměstí

V. sídliště Hvězdárna

Toto dělení je více méně informativní, s hranicemi katastrálních území se přesně neshoduje. Kromě toho k Jindřichovu Hradci patří devět příměstských obcí, jejich polohu můžete vidět na této mapce:

Mapka je převzata ze stránek Městského úřadu. Z příměstských obcí stojí za zmínku jen Radouňka a Otín, ostatní jsou malé vesničky.O místních  se můžete dočíst více v kapitole Předměstí. Počet obyvatel Jindřichova Hradce byl v roce 1950 poloviční než dnes a od poloviny 19. století se neměnil. Ve městě žilo na rozdíl od jeho okolí poměrně málo Němců, takže město zůstalo v protektorátu, zatímco Česká Kanada byla už v Říši. Hranice byla tam, kde je dnes likérka Fruko Schulz. Odsun Němců po druhé světové válce se na počtu obyvatel neprojevil. Na dnešní úroveň se počet obyvatel dostal kolem roku 1980 zejména díky přítomnosti vojenské posádky a v posledních dvou desetiletích se nemění spíš mírně klesá.

Historický vývoj počtu obyvatel města je v následující tabulce (ze zdroje ČSÚ kromě posledního údaje, rok 2014, který je z údajů Městského úřadu).

1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
12294 12314 12032 12836 13602 12788 13591 12080 12621 14675 19923 21822 22695 22062

Počet obyvatel v druhé polovině  20. století ovlivnil rozmach průmyslu, obzvláště textilního a vojenská posádka. Z vojenské posádky zůstal jeden málo významný útvar, průmysl se soustřeďuje do průmyslové zóny, nicméně nezaměstnanost je v rámci Jihočeského kraje nejnižší a město je hodnoceno jako jedno z měst s nejlepšími životními podmínkami. Přesto k přistěhování nepřitahuje,možná k tomu přispívají i omezené možnosti bydlení. V tomto směru je takřka jedinou možností výstavba vlastního domu, protože výstavba sídlišť nepokračuje. Výstavbu sídlišť ovlivnila především vojenská posádka. Pro důstojníky bylo postaveno sídliště V.I.Lenina dnes Vajgar a 25.února dnes nad nádražím.

Ve středověku byl dlouho Hradec druhým největším městem v Čechách po Praze, byl větší i než slavné Kutné Hory. Po  převzetí hradu Slavaty už se ale sláva města neobnovila. Koncem 19.století byla určitá šance na obnovu zašlé slávy, ale dnes už nepoužívaná železniční trať z Prahy do Vídně byla nakonec vedena přes Třeboň, protože tam byl vhodnější terén a tak Hradec musel čekat až do roku 1887 než tu vůbec železnice vznikla. V oblasti rozvíjející se techniky a nových vymožeností měl ale Jindřichův Hradec jiné prvenství. František Křižík postavil ve starém mlýně elektrárnu a město mělo po Praze jako druhé v Čechách veřejné osvětlení a nejen to: bylo prvním městem v mocnářství, kde byl zaveden elektrický proud do soukromých domů.

V Hradci k nám promlouvá v centru historie na každém kroku. Nejen ze zámku,který je jediným objektem tohoto druhu u nás, který kombinuje středověký hrad a zámek pozdější doby a je třetí největší po Pražském hradu a Českém Krumlově. Zámek ale dlouho pustl a byl v plné kráse obnoven až v našem století.

Znak Jindřichova Hradce tvoří dva čeští zlatí dvouocasí lvi v modrém poli, kteří nesou zlatou rožmberskou růži s červeným středem. Nad růží je znak Vladislava Jagellonského a česká královská koruna.Městský prapor nese růži ze znaku na tmavěmodrém poli. Barva praporu je výraznější než znaku.