Srazy

Absolventi ročníku 1975/76 byli vyjímeční v tom, že mezi nimi vznikla velká soudržnost. Možná, že důvodem byla také  zvláštní absolvenská místnost, kde byli absolventi  ubytováni odděleně od ostatních vojáků a možná i složení absolventů a také tehdejší přístup důstojnického sboru. Ten asolventy využíval k různým administrativním a kulturně výchovným činnostem. Ve skutečnosti měli různé velitelské funkce, ale fakticky vykonávali naprosto jiné činnosti.Ať či tak, vytvořila se tradice absolventských srazů.

První sraz by ještě neorganizovaný, byla to vlastně návštěva těch tří absolventů, kteří sloužili do konce listopadu. K tomu je zase třeba trochu vysvětlení. Vojáci nastupovali vojenskou službu v říjnu a v dubnu, absolventi nastupovali o měsíc dřív, aby se seznámili s prostředím a aby už v posádce byli, až nastoupí službu ostatní vojáci. Kromě toho byla  určitá část absolventů, kteří nastupovali v prosinci, proč nevím, nepodařilo se mi to vypátrat. I mezi námi takoví bili. Tento sraz nazývaný nultým byl na Rudolfově s noclehem ve stohu. Byli jsme mladí a sídliště Hvězdárna ještě nestálo.

Zato stála výletní restaurace Rudolfov, je o ní řeč na jiném místě těchto stránek, v pamětihodnostech. Další srazy už byly více méně organizované, konaly se právě na Rudolfově, když restaurace zanikla, v tradiční plzeňské restauraci U Šmiků v Kostelní ulici. Tato restaurace se na krátkou dobu přeměnila v hostinec podřadné kategorie, zmizelo z ní i plzeňské pivo a potom v ní probíhala rekonstrukce. Po tu dobu hostila srazy jiná zařízení, Jiskra na sídlišti pod Kasárny, Bílá paní u zámku, Kateřina v Panské ulici (dnes indická), U Papouška Na Příkopě (1997, tento sraz skončil nakonec na Zbuzanech). Potom se srazy na trvalo vrátily ke Šmikům, kde se konají dodnes. Ubytování poskytoval obvykle hotel Vajgar na náměstí Míru, jen asi ve dvou případech byl hotel obsazen a ubytování bylo jinde. V posledních letech si ale každý zajišťuje ubytování sám na různých místech.

Srazy se zprvu konaly na přelomu září a října, což se více méně udrželo i dodnes, i když více srazů bylo v říjnu, jednou dokonce i v listopadu. Počet účastníků se pohybuje kolem 12, někdy bývá i vyšší, jednou bylo až 16 účastníků. V posledních letech se srazy konají poslední týden v září a uvažuje se ještě o jednom srazu v květnu.

Od určité doby, odhadl bych tak od roku 2005 se topinky zaměnily za kolena. Vepřová kolena se stala pro srazy novou tradicí. V několika fotogaleriích, které jsou asi za posledních šest až sedm let si můžete prohlédnout fotografie.

Bylo tomu tak i na srazu z roku 2006, kdy se díky současnému starostovi, který byl tenkrát velitelem záchranné jednotky v Žižkových kasárnách a díky Pepovi Richtrovi podařilo uskutečnit exkurzi do kasáren.

Obrázky ze sezení u piva jsou v galerii sraz 2006.

Obrázky z roku 2007 jsou technicky dost nedokonalé, ale pro úplnost je také publikuji.

Obrázky z roku 2008 jsou lepší a je jich víc. Autorem první části (až k té krásné servírce) je Milda Linhart.

Galerie z dalších let jsou seřazeny podle let až k roku 2014,. pokud se mi podaří ještě nějaké další obrázky ze srazů sehnat nebo mi je někdo pošle, umístím je sem.

 

SRAZ 2013

Sraz roku 2013 byl trochu netradiční. Jednak se konal v pátek a menší sezení bylo v sobotu. Proč v pátek ? V létě nás upozornili na to, že U Šmiků bude 28. září obsazeno, jenže potom to bylo jinak. Odvolat dohodnuté už bylo pozdě, přesto se sešlo 13 účastníků a kdyby jeden neonemocněl náhle den předem bylo by nás bývalo 14. Na nešťastnou třináctku nevěřím, někde je to nešťastné číslo, někde ne a sraz se celkem vydařil.

U Šmiků nás uvítala naše oblíbená usměvavá a úslužná servírka a jestli se pan Kubálek dívá se zálibou na ni nebo na to pivo, netuším. Musel si ale zapálit své oblíbené cigáro.

Následovalo ovšem to hlavní, tradiční vepřové koleno. Když ho přinesli, opravdu vypadalo velmi přitažlivě.

Jak je vidět, chutnalo. Nakonec ale z něho zůstaly jen kosti.

A bylo to třeba všechno zdokumentovat fotograficky a pořídit také skupinovou fotografii.

.

Na té ovšem chybím, protože někdo to konec konců fotografovat musí.Čas uplynul a naše milá srvírka nám to spočítala a rozloučila se s námi. MImochodem, ty pětikoruny, které nám dala na čelo, si zase vzala. 

My jsme se rozloučili a vyšli jsme do temné a chladné zářijové noci.

Ostatní ve fotogalerii jako obvykle. Autorem části snímků ve fotogalerii je Miroslav Linhart. Ještě taková maličkost. Když si ve fotogalerii rozkliknete obrázek, uvidíte ho na celé stránce a fotogalerii jako filmový pás. Potom uvidíte i titulky k obrázkům a autora (ML = MIloslav Linhart, JM = Jiří Mach)

SRAZ 2014

Náhoda přispěla k tomu, že se sraz 2013 konal v pátek a nakonec se dohodlo, že i ten v roce 2014 se bude konat v pátek. Další sezení v sobotu už ale nebylo a a ni naše známá servírka neměla službu, zato jsme se druhý den ráno vyfotografovali jako skupinka, jsem tam i já díky kolemjdoucímu. Bohužel ale pět účastníků chybí a také podzimní mlha udělala své.

Sraz se jinak vydařil jako vždy. Nechybělo koleno a ani cigáro zvláštního tvaru. Diskuse byla jako vždy živá

(autorem třetího snímku je Ladislav Bureš)

 

obzvláště při krájení kolena a pivo také chutnalo. Byl i čas na zamyšlení a prohlížení dokumentace..

Všechny fotky jsou ve fotogalerii SRAZ 2014. Autorem posledních fotografií, tj. za skupinovým snímkem, který nemá komentář, je Ladislav Bureš.

 

Výroční sraz 2016

Uplynulo neuvěřitelných 40 let od našeho odchodu do civilu. Je zvláštní, že se stále scházíme ve stálém složení. Letos jako obvykle v hostinci U Šmiků, kde mají dobrý Prazdroj právem oceněný i plzeňským pivovarem Prazdroj.

 

Nejprve bylo třeba zjistit, jestli pivo chutná stejně jako loni. Chutnalo. Na řadu přišlo také prohlížení kroniky hudebního souboru Jiskra, což tehdy znamenalo jindřichohradecká skupina ryzích amatérů. Kronika se péčí kolegy Píchy, který ji vytvořil a přechovává ji zachovala v původním stavu.

 

 

Nejvíc potěšila přítomnost starosty Jindřichova Hradce pana Stanislava Mrvky. Prohlédl si nejen kroniku, ale také Libaviádu, dílo, které na způsob Iliady diktoval členům skupiny sám Homér. Můžete si ho prohlédnout na stránce absolventi. Je na něm zvláštní, že je napsáno v starořeckých rytmech, vždyť jej diktoval sám Homér. Bylo také třeba se před hostincem společně vyfotografovat, bohužel pozdní podzimní slunce dělá své a tak snímek není zcela nejvyšší kvality.

Tak ještě druhý pokus, ale o moc lepší to není. Nepovedlo se ani na snímku zobrazit moji maličkost, to ale zase není taková škoda. A ještě o jeden obrázek skupinky se pokusil do třetice všeho dobrého kolega Eisler. Tam se zase projevil nedostatek světla. Inu zářijový večer není pro takové obrázky bez odpovídající techniky nejlepší doba.

Bylo o čem diskutovat, co si prohlédnout.

Následovalo pečené vepřové koleno, také dlouholetá tradice hostince U Šmiků, kde ho umí výborně připravit. Porcovat ho umí účastníci stejně dobře.

Ráno ještě  snídaně u Vybíralů na zahradě, tam bylo sluníčko pro fotografování přívětivější. A můžeme se těšit zase na setkání v roce 2017.

I to se vydařilo stejně jako v roce 2018. Tam jsem ze zdravotních důvodů nebyl, případnou fotodokumentaci uvítám.

 

Sraz 2013