Vytvořme spolu tyto stránky > Užitečné rady a informace > Turistické zajímavosti

turistické zajímavosti

Původně jsem tuto kapitolu nazval pamětihodnosti, ale později jsem ji přejmenoval na turistické zajímavosti. Řeč je totiž nejen o památkách, ale i ojiných místech, která stojí za to vidět, i když z nich zrovna historie nedýchá. Nejznámější dominantou města Jindřichova Hradce je hrad a zámek, který je třetím největším kompletem tohoto druhu u nás a zároveň asi jediným, který spojuje atributy hradu a renesančního šlechtického sídla. Dlouhou dobu byl uzavřen a to nejen díky postoji socialistického státu, ale také vzhledem k širším historickým souvislostem. Rozsáhlá rekonstrukce začala již za socializmu a dnes je objekt přístupný v plné kráse.

Hrad je na většině pohlednic. Výraznou dominantou je také ústřední katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož 70 m vysoká věž je odevšud vidět a naopak z věže je zase všechno vidět. V turistické sezoně je věž přístupná a je z ní krásný pohled na město, ovšem pro toho, kdo dokáže ty schody vyšlapat. Za zmínku stojí, že zde působil jako varhaník Adam Václav Michna z Otradovic, mimo jiné také autor známé koledy Chtíc, aby spal.

Třetí výraznou dominantou při pohledu od Vajgaru je také bývalý kostel sv. Jana Křtitele ve Štítného ulici. Ten sice už církevním účelům dávno neslouží, je v něm muzeum, ale je na něj zajímavý pohled.

Velkým souborem památek je celé historické jádro města. Množství měšťanských domů je na seznamu kulturních památek. Kromě zmíněných historických objektů jsou v Jindřichově Hradci i technické památky zejména Křižíkova elektrárna, Krýzovy jesličky, úzkokolejná dráha. Také sám rybník Vajgar je technickou památkou. Rybníkům ale bude věnována zvláštní kapitola.

V následujícím přehledu se budeme věnovat místům, která si v Hradci zasluhují pozornost.

Prosím, mějte na paměti, že další informace budou přibývat. Mějte proto trpělivost, pokud tu nenajdete všechno co znáte.

Aquapark a plavecký bazén

III., sídliště Vajgar 865

www.smjh.cz

Vedle nákupních středisek na břehu Vajgaru.

Na uvedené stránce se dozvíte o aquaparku a bazénu víc, najdete tam i informaci o počasí v Jindřichově Hradci.

Centrum sv. Florián

I., Růžová ulice

Pasáž mezi Růžovou ulicí a sportovním centrem.

Medicinsko obchodní centrum v Růžové ulici v bývalé hasičské zbrojnici. Od toho se odvozuje jeho jméno podle svatého Floriána patrona hasičů. Ve třech patrech této budovy jsou zdravotnické ordinace, školící středisko zubařů, restaurace a obchody. Největší zajímavostí je ovšem aquashow, údajně druhá nejstarší v Evropě.

Hvězdárna prof. Františka Nušla

V., Hvězdná

Hvězdárna je ve stejnojmenném sídlišti. Nejlépe se k ní dojde nebo dojede autem za Vajgarským mostem ulicí Václavskou a před obchodem Penny Market ul.Hvězdnou doprava, nelze minout. Také je možné jít od kostela sv.Václava ul.Na Piketě do sídliště a přes sídliště ul. Hvězdnou, přijdete k hvězdárně z druhé strany, Také autobusem do zastávky sídliště Hvězdárna.

www.hvezdarnajh.cz

Hvězdárna je majetkem města, spravuje ji Dům dětí a mládeže. Není profesionální, jediným zaměstnancem je správce, ostatní se podílejí na její činnosti dobrovolně. Hvězdárnou, spíše pár metrů od vchodu, prochází 15. poledník. Podle GPS je kopule hvězdárny na souřadnici 49°7'53.151"N, 14°59'59.457"E, což je prakticky od poledníku nerozeznatelné. Přesný průchod poledníkem bychom našli před vchodem do hvězdárny, tam kde cestička odbočuje z Hvězdné ulice ke vchodu.

Hvězdárna je přístupná veřejnosti v různé době podle ročního období, odpoledne obvykle jen za jasného počasí. Otevírací doba se řídí zejména soumrakem a je uvedena na stránce hvězdárny nebo přímo u vchodu.

Profesor Nušl byl jindřichohradecký rodák, významný český astronom. Více o něm na stránce hvězdárny a také v uličníku, je po něm pojmenovaná jedna z hradeckých ulic.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostelní

Kostel je na tolik výrazný, že jej minout nelze. Nejlépe se k němu dojde od Husových sadů podle hospody U Šmiků Kostelní ulicí.

Tento hlavní, největší a nejvyšší kostel ve městě je gotický, pochází ze XIV. století. Věž kostela je vysoká 68 m a je významnou dominantou města, určitě druhou po hradním komplexu. Je přístupná, ale jen do 35 m, kde je vyhlídkový ochoz, výtah tam pochopitelně není, schody jsou sice dost pohodlné, ale jsou to schody na kostelní věž, lidem se zmenšenou pohyblivostí je nelze doporučit.Věž byla původně vyšší, po požáru v roce 1801 byla snížena. Dnes slouží kostel jako probošstský kostel katolické církve. Kostelem prochází 15. poledník východní délky, který je také vyznačen v dláždění před kostelem. Nen to úplně přesné, podle současných měření je střed kostela asi o 5 vteřin dále na východ.

Kostel nejsvětější Trojice a park

II. Claudiusova

U křižovatky Claudiusova/ Jarošovská

Bývalý kostel, byl vystavěn koncem XVI. století k novému městskému hřbitovu a později byl evangelický. Hřbitov byl definitivně zrušen v roce 1961 a přeměněn na park.Nalezneme tu některé vzácné náhrobky, např. tiskařské rodiny Landfrasů nebo lesníků Wachtelů. Kostel není dlouho dobu používán, k církevním účelům se používá pouze tzv. Pirchanská kaple, kterou využívá pravoslavná církev. Velký renesanční oltář ze zrušeného kostela je v muzeu.

Zajímavější než bývalý kostel je park a náhrobky v něm.

Kostel sv. Alžběty (zrušený)

Zárybničí

Od náměstí Míru dolů Rybniční ulicí, od světelné křižovatky je objekt již vidět.

Kostel byl k ciírkevním účelům používaný naposled někdy počátkem XIX.století, potom tu byla kovárna a určitou dobu penzion. Dnes slouží soukromým účelům. Charakter stavby se změnami účelu nezměnil a tak je stále patrné, že to byl kostel.

Kostel sv. Kateřiny s bývalým františkánským klášterem

II. roh Pražské a Nádražní

Klášter pochází z XV. století, byl několikrát přestavován a nakonec v roce 1950 zrušen. Kostel je zasvěcen sv. Kateřině a slouží stále církevním účelům.. Ke kostelu se váže tradice lidových poutí zvaných "porcinkule", které se tradičně konají první neděli v srpnu. Jmenují se podle sv. Porziunkuly, které je zasvěcena jedna z kaplí. Na protější straně býval "klášteříček", který sloužil jako špitál pro malomocné a byl spojen s klášterem chodbou nad branou. Dnes je v bývalém klášteříčku soud.

Krýzovy jesličky

I., Balbínovo náměstí

V regionálním muzeu

Největší mechanický betlém na světě, zapsaný také v Guinessově knize rekordů. Je umístěn v bývalém jezuitském semináři na Balbínově náměstí jako jedna z expozic muzea. V betlémě je celkem 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž je 133 pohyblivých. Kdo to viděl, namítne, že se pohybuje celá stavba, to ano, ale jen těch 133 figurek má samostatný pohybový mechanismus, i to je dost. Jeho autor Tomáš Krýza stavěl Betlém více než šedesát let, je to jeho celoživotní dílo, Krýza zemřel v osmdesáti letech. Dílo vystavené v muzeu není ale původní, je do něho zabudován také tzv. Steinocherův betlém, ale hlavně je mechanicky upraveno tak, aby bylo poháněno jediným elektromotorem.

Jesličky jsou v prvním patře muzea a pouští se obvykle každou půlhodinu. Smějí se i fotografovat, ale bez blesku, takže toho moc nepořídíte. Při koupi vstupenky personál obvykle upozorní na to, kdy budou jesličky předvádět.

Vstupné do muzea je 60 Kč, o muzeu více v kapitole o muzeích.

Zámecký mlýn a Křižíkova vodní elektrárna

I. Dobrovského 1

Chcete-li vidět elektrárnu v plné kráse, je nejlépe dojít od zámku po břehu Malého Vajgaru a potom ulicí Mlýnskou, elektrárna je u mostu na straně zámku.Galerie a mlýn jsou přístupné ale z náměstíčka před zámkem, proto také adresa Dobrovského.

Byla zřízena v roce 1888 v Zámeckém mlýně. První zmínka o mlýně pochází z konce XV. století. Mlýn, kterímu se říkalo u čtrnácti podle počtu kol, byl v XIX. století na náklady Černínů zrekonstruován. Přesto se nepodařilo dosáhnout toho, aby byl rentabilní, takže v roce 1880 ukončil činnost a o osm let později byl přestavěn na elektrárnu. Byla to první vodní elektrárna v tehdejším Předlitavsku (více méně rakousko-české části říše), byla poháněna bývalým mlýnským kolem a výrobním strojem bylo dynamo. Měla výkon do 25 kW a napájela druhé nejstarší pouliční osvětlení v Čechách, na dnešním náměstí Míru a v Panské ulici, moc toho asi od něj ale vidět nebylo, podle záznamů měla jedna lampa výkonnost 16 svíček.Byla v provozu do roku 1995, po válce patřila nejprve pivovaru a později n.p.Fruta. Následník Fruty Fruko používal starý mlýn jako skladiště, v roce 1998 jej odkoupil Národní památkový ústav v Českých Budějovicích, který nákladem více než 4 mil. Kč zrekonstruoval budovu i elektrárnu. Ta je od roku 2001 opět funkční, má dvě Francisovy turbniny o výkonu 75 kW a je schopna dodat až 325 MWh proudu ročně, není ale využívána naplno. Vzhledem k tomu, že jde o technickou pamáztku, byla zachována technická podstata zařízení,které dnes působí starožitně. Elektrárna je veřejnosti přístupná, kromě toho v horním nevyužívaném patře starého mlýna je výstava tapiserií, které jsou také jednou z tradic města.

Křížová cesta k svatému Jakubu

Křížová cesta ke kostelíku sv. Jakuba se připomíná už na počátku 16. stoeltí. V následujícím století byla díky nákladu Anny Beerové upravena podoba 11 zastavení a vysvěcena 16. března 1695. Tento počet zastavení je zajímavý, protože běžná křížová cesta má 14 zastavení. V r.1869 bylo doplněno 12. zastavení, 13. zastavení na zdi kostela a 14. zastavení v kostele. Tato poslední dvě zastavení jsou dnes na zdi kostela. Jednotlivá zastavení tvoří výklenkové kaple, v jejichž nikách byly původně jednotlivé výjevy namalovány na plechu, Vytvořil je kolem r. 1850 podle obrazů kříové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie místní umělec Jan Scheffel kromě 14.obrazu Pohřeb Páně, jehož autorem je Jan See.

Křížová cesta několikrát zpustla, nechodila se, ostatně ani u Jakuba se dlouho nesloužily církevní obřady. Plechové obrazy zcela zkorodovaly a při poslední rekonstrukci v roce 2014 byly do stél vloženy fotokopie křížové cesty z kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Křížová cesta nevede kolem kostela, začíná poblíž Bratrské ulice na břehu Nežárky a končí na zdi kostela, Na začátku křížové cesty a před kostelem je mapka se stručným popisem.

Landfrasova tiskárna

I., Balbínovo nám.

Naproti muzeu, vedle penzionu U muzea

Alois Landfras, také starosta Jindřichova Hradce v letech 1850 - 1861 byl především knihtiskař. Po otci zdědil tehdy největší mimoprařskou tiskárnu a umístil ji v této empírové budově. Budovu přestavěl do této podoby architekt Josef Schaffer v roce 1827. Budova je nepřístupná, technické vybavení tiskárny, mimochodem velmi zajímavé lze vidět v protějším muzeu na nádvoří v jedné z expozic.

Langrův dům

I., nám. Míru 138

Jsou to vlastně dva domy, které vznikly přestavbou v renesančním stylu v XVI. století. Domy jsou bohatě zdobeny rustikállními sgrafity. Zajímavé je i nádvoří. V domě je v současnosti galerie.

Památník letců

Jindřichův Hradec nepatří mezi města s výraznou aviatickou tradicí. Přesto tu, a to až v tomto století, vznikl památník letců, historii jeho vzniku osvětluje tento článek:

www.khl-jhradec.cz/index.php?clanek=25

Památník najdeme v parčíku mezi Růžovou ulicí a nábřežím přibližně naproti penzionu Hana.

Patnáctý poledník

15.poledník určuje středoevropský, tedy i u nás zavedený čas, který se ovšem v letním období posouvá o hodinu dopředu. Je vyznačen v dláždění před kostelem Nanebevzetí Panny Marie a je to na něm napsáno v několika jazycích. Tato legenda vznikla ale nepřesným měřením nebo ve spojení s existencí kostela. Podle moderních měření prochází 15. poledník Jindřichovým Hradcem, ale někde pod Nežáreckou branou. I když tam astronomicky přesně není, zůstane poledník sojen s kostelem a kdo jej překračuje, má si něco přát, aby se mu to splnilo. Ať už před kostelem nebo na tom pravém místě. Tam jej bez GPS bude těžko hledat, ostatně odchylka je nepatrná.

Mimochodem kdo hledá skutečný astronomický 15.poledník, nechť jde na hvězdárnu a udělá asi 6 kroků od vchodu směrem k nákupnímu středisku.

Rondel

Zámek

Rondel je vlastně součástí zámku, ale zmiňujeme se o něm zvlášť už proto, že nepatří do žádné z prohlídkových tras a můžete se na něj dívat zadarmo, alespoň zvenčí Nechal jej postavit Adam II. z Hradce koncem XVI, století jako hudební altánek. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby tu italští architekti nevytvořili svéráznou akustiku. Hudebníci sedí v jakémsi sklepě a hudba je slyšet nahoře. Umožnilo to i neurozeným lidem poslouchat hudbu, což bylo na tehdejší dobu pokrokové. Po požáru roku 1773 byl rondel jako většina zámeckých budov používán jako zemědělské skladiště a svému účelku byl navrácen až v roce 1990. V roce 2012 byl nákladně zrekonstruován a před vánoci předán do užívání.

Rudolfov

Nežárecká

Je třeba pokračovat za branou stále Nežáreckou, po pravé straně za souvislou zástavbou. Bývalá zahradní restaurace, autorem návrhu budovy byl slavný architekt Zítek, který projektoval také první stavbu Národního divadla před požárem.Zřejmě tato skutečnost zachránila objekt před demolicí. V současné době zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Mimochodem, v penzionku, který tu také byl spolu s restaurací, napsal Karel Čapek román Krakatit.

Obrázek ukazuje stav objektu v létě 2014.

Rybník Vajgar

Slovo Vajgar je vlastně zkomolenina německého Weiher což neznamená nic jiného než rybník. Vznikl už na konci XIV. stioletí, je to jeden z nejstarších rybníků u nás. Ještě předtím tu byla vodní zdrž zřízená jako obrana hradu. Později byl mostem rozdělen na dvě části, velký Vajgar a malý Vajgar mezi mostem a hradem. Vajgar leží na Hamerském potoce, technicky zajímavá je výpusť na malém Vajgaru, která je konstruována tak, že ani historická povodeň v roce 2002 nezpůsobila v Hradci žádné škody. Výměra rybníka je 49 ha, největší hloubka 5 m. Na Vajgaru je ostrůvek, je umělý, nechal jej zřídit hrabě Černín až v XIX.století.

Vajgar se dlouho nelovil, po sanaci koncem minulého století se začal opět lovit, ale ryby se vrací do vody.

Sousoší nejsvětější trojice na nám.Míru (morový sloup)

nám.Míru

Mariánský sloup na nám.Míru vytvořil dačický sochař Matouš Strahovský a dokončil jej v roce 1766. Je to jeden z nejlépe zdobených morových sloupů u nás. Sloup je vysoký 20 m a je na něm velké množství soch, kromě Marie Panny a světců také např. Boha Otce a sv. Expedita patrona listonošů.Tento neobvyklý světec se sem dostal nejspíš proto, že stavbu sloupu financoval z převážné části poštmistr Bayer. Sloup je vysoký a bohatě zdobený, ovšem s 35 m vysokým sloupem v Olomouci se rovnat nemůže.

Svatá Maří Magdalena a bývalá jezuitská kolej

I. Balbínovo náměstí

vedle muzea fotografie

Na místě dnešní kaple býval stejnojmenný kostel, který nechal Adam II.z Hradce s manželkou Kateřinou připojit k jími založené jezuitské koleji. Předtím byl kostel součástí špitálu, který se nacházel někde na místě dnešního sběrného dvora. Po zrušení jezuitského řádu byla kolej přestavěna na kasárny a kaple odsvěcena. Ve vojenském objektu bylo naposled skladiště a vězení a měl název kasárna 9. května. Kaple byla rekonstruována v roce 1998 a slouží jako svatební síň, v bývalé jezuitské koleji je Muzeum fotografie. Zajímavost:Kolej byla propojena s bývalým jezuitským seminářem, současným muzeem vnitřním mostem v Nežárecké bráně.

Svatý Jakub

V lesoparku na konci Jakubské ulice je ukrytý kostelík, který je přes vzrůstající stromy špatně vidět, ale nakonec se na mýtince objeví v plné kráse. Na fotografování je dost náročný, 28 mm objektiv si s ním moc neporadí, ale rybí oko také nezbytně nevyžaduje, je to tak na 24 mm. Kostel vypadá na první pohled historicky, ale je to jen zdání. Původní stavba se nedochovaĺa, stávající neogotická stavba pochází z počátku XX. století. Kostel měl ve své historii smůlu, byl neustále odnímán církevním účelům, v osmnáctém století tu byla prachárna, stavba pustla a nakonec ji strhli a nahradili současnou. Ta se zase v druhé polovině XX. století přestala používat pro církevní obřady a pustla. Dnes je kostel opět zrekonstruován. Pod kostelem je jedna z rodinných hrobek Černínů a ke kostelu vede křížová cesta, o které je pojednáno zvlášť.

Svatý Jakub je nejvyšším bodem Jindřichova Hradce, je v nadmořské výšce 500 m, ale velké rozhledy odsud nejsou, byly by nejspíš z věže, ale ta není veřejnosti přístupná. Z návrší je dobře vidět nemocnice, sídliště Hvězdárna a Nežárecké předměstí. Z centra ani z Pražského předměstí toho moc vidět není.

Svatý Václav

III., mezi ulicemi Václavská a Na Piketě

Od Vajgarského mostu Václavskou, asi 600 m od křižovatky. Nelze přehlédnout.

Kostel je připomínán už v posledních letech XIV.století.Dnešní podoba je z roku 1821.V kostele jsou barevné vitráže a jak jinak, socha sv.Václava. Kostel nebyl v období socialismu moc udržovaný,k obřadům se nepoužíval a nepoužívá ani dnes, je pronajat pohřební službě, která tam má obřadní síň. Kolem kostela je starý hřbitov, vysvěcený v roce 1576, zajímavé je, že jej začali používat ještě před vysvěcením, byl používán ještě v polovině minulého století. Hřbitov je přístupný, jsou na něm zajímavé náhrobky. Obřadní síň je možno vidět jedině jako účastník pohřbu.

Zámek a hrad

www.zamek-jindrichuvhradec.eu

Této unikátní stavbě a třetímu největšímu komplexu tohoto druhu u nás se věnuje výše uvedený odkaz. Hradiště tu bylo už v 10. století, pravděpodobně tu byla i hráz na Hamerském potoce, předchůdce současného Vajgaru. Hrad nechal vystavět počátkem XIII. století Jindřich z Hradce. Znak pánů z Hradce, kteří byli odnoží Vítkovců, je charakteristický zlatou rožmberskou růží, která je i v současném městském znaku. Poslední potomek JIndřicha, Adam II. nechal hrad přestavět v roce 1602 na přepychový zámek, jeden z prohlídkových okruhů tvoří právě Adamovo stavení. Poslední ženu z rodu Hradeckých si vzal Slavata z Chlumu a Košumberka, byl to ten Slavata, kterého známe z učebnic dějepisu jako zlého místodržícího, kterého v roce 1618 vyhodili na pražském hradě z okna. Jeho švagr Jáchym Oldřich, po kterém se jmenuje jedna z hradeckých ulic zemřel bez potomků v roce 1604 a panství tak získal zmíněný Slavata. Slavatové se drželi na panství necelých sto let, zámek připadl jako dědický podíl Marii Josefě Slavatové, se kterou se oženil koncem XVII. století Heřman Jakub Černín z Chudenic a od té doby patřil zámek Černínům až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován. Od té doby je státní.

Po požáru roku 1773 zámek spustl, Černínové získali jiné objekty, zejména známý palác v Praze a jen částečně opravený zámek byl využíván jako hospodářské budovy. V roce 1851 sem Černínové přestěhovali z Prahy archiv, ale jinak budovy chátraly dál a to i po zestátnění. Na rozdíl od jiných státních hradů a zámků se o Jindřichův Hradec nikdo nezajímal. Když některé budovy hrozily zřícením, byla zahájena v roce 1976 rozsáhlá rekonstrukce a od roku 1993 je hrad a zámek přístupný veřejnosti.

Erby (zleva doprava): Páni z Hradce, Slavatové, Černínové a současný městský znak se zlatou růží.

Jindřichohradecký hrad a zámek je úžasně fotogenická stavba. Je podkladem nejen pro ponběkud kýčovité zrcadlení v malém Vajgaru jak to vídáme na pohlednicích, ale zajímavé pohledy jsou i z Nového stavení a od Nežárky cestou z Husových sadů po schodech nad Nežárkou. Těmto pohledům bude věnována jedna z fotogalerií.