Úzkokolejky

Z Jindřichově Hradce vycházejí dvě úzkokolejné tratě o rozchodu 760 mm, které jsou ve vlastnictví společnosti Jindřichohradecké místní dráhy a.s.. Je to nejužší rozchod používaný pro osobní dopravu a jediné dvě tratě tohoto druhu v České republice používané pro pravidelnou osobní dopravu. Takovou trať provozují ještě Slezské zemské dráhy z Osoblahy do Třemošné, ale na této trati není provozována pravidelná doprava, je to jen turistická atrakce. Několik takových drah také je v sousedním Sasku. Pro zajímavost, v České republice je ještě jedna taková dráha a to na úseku Rudník - Kamenice - Tasov na Moravě. Ta měla být zrušena už v roce 1980, ale podařilo se ji získat tehdy prominentnímu JZD Budovatel Kamenice, které ji vlastní i dnes a užívá ji pro technické účely. U našich východních sousedů má stejný rozchod električka Trenčín - Trenčianske Teplice na Slovensku, Tratě o tomto rozchodu jsou většinou používány hlavně v dolech a v továrnách, ve východní Evropě je taková dráha pro osobní dopravu také v rumunském městě Rešica, odkud pochází jedna z parních lokomotiv používaných JHMD.

Víc se o úzkokolejkách můžeme dozvědět na stránkách jejich vlastníka, www.jhmd.cz. Tam najdete popisy používaných lokomotiv a také jízdní řády. Severní trať do Obrataně si alespoň v úseku do Kamenice nad Lipou (toto  město patří mimochodem do kraje Vysočina) zachovává komerční charakter, jižní trať do Nové Bystřice je v současnosti pouhou turistickou atrakcí. Cesta z Jindřichova Hradce touto tratí trvá nejméně čtyřikrát tak dlouho jako autobusem. Dlužno ovšem připomenout, že autobus jede po ne zrovna moc zajímavé silnici, vlak jede převážně lesnatou a rybničnatou romantickou krajinou České Kanady, kde jsou malé vesničky jen s několika stálými obyvateli, ale zato s ideálními možnostmi pro rekreaci a zejména cyklosport.

Běžné vlaky vypadají jako na obrázku vlevo, jsou to motorové soupravy tažené dieselelektrickou lokomotivou, každá ale není nutně fialová, některá je třeba zelená. V létě jsou provozovány také historické soupravy tažené parními lokomotivami. Cesta v nich vyjde výrazně dráž než cesta běžnou soupravou, poskytuje ale neopakovatelný zážitek. Společnost JHMD a.s. má celkem čtyři parní lokomotivy posbírané v různých zemích, kde se tento rozchod provozuje. Parní lokomotiva, která potáhne náš vláček pochází z rumunské vagonky Rešica. Název si nepleťte s jednou obcí stejného jména na Slovensku, píše se to Resita s nějakými těmi rumunskými znaky a je to tady:

www.maplandia.cz/rumunsko/caras-severin/resita/#map

 Mně se mapa načítala hodně dlouho.Tato lokomotivka vyrábí stroje pro jednu úzkorozchodnou dráhu vedoucí do hor se stejným rozchodem jako má jindřichohradecká trať. Další lokomotivy jsou z Polska, Německa a Rakouska.

Tady vidíme naši mašinku ještě jednou a před ní podvozky úzkokolejky a běžné evropské dráhy. Trať projede nejprve skrýchovskou splítkou. Železniční splítka je spojení dvou rozchodů. Původně byla splítka čtyřkolejná, úzký rozchod byl skutečně vpleten do běžného, dnes je již trojkolejná, jedna kolej je společná.

Na obrázku pořízeném na železničním přejezdu v Dolním Skrýchově vidíte rozdíl mezi oběma rozchody možná lépe než na podvozcích. Rozchod úzkokolejky je takřka poloviční proti rozchodu běžné železnice, který je 1435 mm.

Jenom na okraj, úzkorozchodná tramvaj z Liberce do Jablonce nad Nisou má  rozchod 1000 mm a prochází také splítkami v městské trati Liberce. Splítky mohou být ale i pro stejný rozchod. Tento způsob se používá u rekonstrukcí, kde se nevyplatí u dvoukolejné trati stavět výhybky. Použití takové splítky si můžete prohlédnout na stránce prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041622, kde se popisuje využití takové splítky při rekonstrukci tramvajové trati v roce 2003. Video ze skrýchovské splítky najdeme na www.youtube.com/watch?v=RjJp_zcQeuM.

Trať se za Dolním Skrýchovem, kde žádná zastávka není, stočí k jihu, ale dlouho kurz nedrží. Za odbočkou do otínské slévárny se otočí na východ směrem      k první zastávce, kterou je Jindřiš.  Jindřiš patří administrativně do Rodvinova a má okolo 150 obyvatel. Přesto tu jsou na trati jako v jediné z obcí dvě zastávky, první z nich byla dlouho zanedbaná, dnes už je docela hezká, Jindřiš zastávka je zřízená nedávno a jsou to prostě dvě moderní nástupiště.

 V Jindřiši je pěkná hospoda, ve které je dnes Hauzrovo pivní sanatorium, které dříve bylo v dnešní hospodě Pod hradem v Hradci. Prohlédnout si to můžete na stránce www.penzion-jindris.cz/hospoda-a-sal.html Když vlak opustí zastávku Jindřiš, vydá se na cestu k další zastávce trati, kterou je Blažejov. Blažejov není velká obec, má necelých 350 obyvatel. Je tu historická památka, kostel svaté Alžběty a historická budova nádraží, které bůhvíproč postavili na kraji obce. Blažejov je také obcí pro další osady  v okolí. Do jedné z nich náš vláček právě směřuje, je to  Malý Ratmírov.

Tahle osada má sice něco přes dvěstě domů, ale jen 8 stálých obyvatel. Většinu osídlení tu tvoří rekreační objekty. Trať tu musí obejít velký Ratmírovský rybník a k němu přiléhající mokřiny. Rybník je jedním z mnoha na Hamerském potoce, který se vlévá v Jindřichově Hradci do Nežárky a na kterém je i slavný Vajgar. Na jeho břehu je v létě v provozu restaurace Rybářská bašta s možností ubytování v chatičkách. Restaurace má stejného majitele jako slavná švejkovská pivnice U Šmiků.  Projedeme po hrázi dvou rybníků, Šachovky a Voseckého rybníka a trať se stočí mírně k jihu a dospěje do Střížovic.

Obec Střížovice je od trati trochu vzdálená. Dříve se tu připojovaly nákladní vagony s kartonáží z místní továrny a tyto vagony byly samozřejmě pro normální rozchod a byly jenom položeny na úzkorozchodném podvozku, takže se to celé houpalo. Na bývalé železniční stanici

je také vodní jeřáb, technická zajímavost, které lidově řekneme pumpa. Pumpa to v technickém smyslu slova ovšem není. Podobné zařízení je i v následující stanici, kde ho uvidíme v činnosti.

Obrázek jsem si vypůjčil ze stránek obce  Střížovice www.strizovice.cz. Střížovice mají něco přes 600 obyvatel, není tu ani pošta ani policie. Ale je tu krásně. V 80. letech patřily Střížovice do Kunžaku, samostatnost získaly až v roce 1990. Trať už zase směřuje k jihu, po pravé straně máme rybník zvaný Krvavý, který patří k nejstarším na Jindřichohradecku, připomíná se už v polovině XIII. století. Pro milovníky divoké historie to ale nic není, nebyla tu ani bitva ani poprava, hlinité dno vytváří načervenalou barvu.Rybník patří do Člunku, kde je vlastně umístěna další zastávka dráhy, která se jmenuje Kunžak - Lomy.

Lomy, ve kterých se vlastně nádražíčko nachází, jsou součástí nedalekého Člunku. Během své existence se jmenovalo střídavě Kunžak a Kunžak-Lomy. Kunžak je jediná obec na trati kromě Nové Bystřice, která má městský charakter, je také největší, má okolo 1500 obyvatel. Její zvláštní název se traduje až od roku 1923, je to zkomolenina jména Königsecke, což znamená královský klín. Ten klín měl vrazit do panství Vítkovců král Přemysl Otakar II. Nicméně Vítkovci asi nakonec vyhráli, protože Kunžak má ve znaku rožmberskou růži. Pro cestující parním vláčkem tu je připravená atrakce. Malá lokomotiva by si s vodou až do Nové Bystřice nevystačila a tak je tu vodní jeřáb (ten už známe z předchozí stanice), kde nabere vodu. A kde dneska můžete jen tak vidět jak parní lokomotiva nabírá vodu a ještě k tomu na úzkokolejné trati.

Koho už cesta vláčkem nebaví, může tu vystoupit, projít se do městečka a jet do Hradce autobusem, jezdí dost často. Vláček teď směřuje lesnatou krajinou stále na jih, až dojede do nejmenšího nádraží na světě, kterým je Kaproun. Vlastně to nádraží není, jenom cedule a lampa. Historie tohoto místa  je ale spojena s Járou Cimrmanem

.

Mapičku a pár obrázků, i když asi starších, najdete na  stránce foto.mapy.cz/132520-2004-07-Nadrazi-Kaproun-studanka-Cimrmana. Jen v kostce: Járu Cimrmana tu vysadili z vlaku když neměl jízdenku ani na jízdenku. Jinak je les u Kaprounu chráněná přírodní památka, kvůli rozšíření jedné rostliny. Sama osada Kaproun patří do Kunžaku a prakticky nemá stálé obyvatele, ale je tu hodně míst, kde se dá příjemně strávit dovolená. Na zmíněné stránce i na jiných je obrázků víc než dost, tak si raději prohlédněte dva, které jsem vyfotil sám.

Není to jediné místo na úzkokolejné trati s rozchodem 760 mm, kde se zastavil Jára Cimrman.  K významnějšímu rozvoji kamenické železničky, o které jsme se zmínili došlo až po památném dni 6. července 1901, kdy  Jára Cimrman marně čekal celé odpoledne u dvou dubů mezi Tisovcem a Prakovem na osobní vlak. Kolem něj projely akorát dva manipulační vlaky s kládami. Mašinfíra druhého z nich se nad Cimrmanem v podvečer smiloval, zastavil na jeho prosebné mávání a svezl jej do Rudníku v brzdařské budce.

  Tehdy si Cimrman uvědomil význam osobní železniční dopravy pro venkov a zasadil se všemi svými skromnými silami o zřízení osobní přepravy na této železničce. Taktéž podporoval rozvoj sirovodíkových koupelí ve Vápenkách, neboť jak říkal, zdejší pramen smrdí tak, že pod vlivem takového smradu i mnohé neduhy z těla utečou. Také u těch zméněných dubů je pamětní cedule, starší než v Kaprounu, byla tam umístěna už v roce 1968.

Prohlédněme si na obrázku pamětní ceduli v Kaprounu a trať směřuje k další zastávce, která se jmenuje Hůrky podle stejno´jmenné osady, která je součástí Nové Bystřice a je u rybníka, který se nejmenuje jinak než Hůrecký. Do osady bychom došli kdybychom se vydali od nádražíčka vpravo. Také zde je nádražíčko docela pěkně zachovalé. A směřujeme k předposlední zastávce na trati, kterou je Albeř. Také Albeř je součástí Nové Bystřice. Osadu máme od zastávky vlevo ve směru jízdy, vpravo se nám (poté co vláček ze zastávky odjede), objeví  rybník Osika. Rybník založili mniši z kláštera Nejsvětější Trojice, dnes je tu velký autokemp. Kdysi tu bylo místo soustředění tělovýchovných aktivit Univerzity Karlovy. Nedaleko zastávky je také sympatický hostinec.

Za  zastávkou trať vyjede z lesů, změní směr na západní a záhy dospěje do svého cíle, kterým je 

Nová Bystřice

Docela vydařené stránky města si můžete prohlédnou na adrese www.novabystrice.cz. A kdo se chce podívat na to, jak úzkorozchodná dráha (motorový vláček) odjíždí z Bystřice, může se podívat na toto video: www.youtube.com/watch?v=KY6xMTbaGlQ . Městečko má necelých 3000 obyvatel, s různými osadami, které k němu patří o něco víc a mělo zřejmě vždy český charakter, o čemž svědčí i jeho německé jméno Neu Bistritz, které není jednoznačně německého původu. kamkoli půjdeme z Bystřice na jih, skončíme v Rakousku, v této oblasti jsou ale jen maličké osady. Za zmínku stojí pouze Haugschlag, nejsevernější obec v Rakousku, která má okolo 500 obyvatel a je v Rakousku označována, za nejzdravšjší kout země.

Nové Bystřici budeme jednou věnovat také zvláštní stránku.